Sportovně střelecký klub Manušice

Úžasná sezona. Splnění velkého snu. Sezona nad očekávání. Vše bylo podle představ. Takto hodnotí loňský rok mladí střelci z SSK Manušice Aneta Brabcová a Petr Plecháč.
Kdybyste měli někomu vysvětlit, co je na střelbě tak atraktivního, co byste řekli?
A. B.: Střelba je atraktivní sama o sobě. Mám ráda přesnost a u střelby o vítězství rozhodují desetiny milimetru, to je z mého pohledu na tom to lákavé. Stačí jen malé zaváhání a už to není ono. I když střelba na první pohled vypadá jednoduše, je u ní důležité zvládnout techniku samotné střelby, která se skládá z mnoha jednotlivých kroků, které je třeba propojit a zvládnout je jako celek. Dále je třeba zvládnout soustředěnost a vůbec celou psychiku, ale také fyzická příprava je velice důležitá. A jako velkou přednost zde vidím, že se jedná o individuální sport. Každý střelec to, co natrénuje, to, co tomu sportu „dá“, později odevzdá v soutěžích a zde se projeví jeho příprava. Sportovní střelba, tedy olympijské discipliny, které trénuji, je ale časově velice náročná. U nás nikdy sezona nekončí. V zimních měsících se střílí halové discipliny, tedy vzduchové zbraně a hned od jara do podzimu kulové discipliny na venkovních střelnicích z malorážných pušek.
P.P.: Střelba je zajímavá tím, že každý závod probíhá v různých podmínkách, které se během střílení několikrát změní a záleží na každém z nás, jak se s tím dokáže vypořádat. Výsledky ovlivňuje nejen velká dřina, koncentrace, stabilita a soustředění se na setinu vteřiny, ale i ctižádost využít maximální přesnosti zbraně a dokázat z ní to maximum dostat. To vše ovládá psychika a podvědomí.
Loňská sezona vyšla podle představ, nebo jste měli v představách ještě dosáhnout více?
A .B.: Loňská sezona se dá shrnout jedním slovem „úžasná“. Splnil se mi můj velký sen a zároveň první větší cíl, a to vybojovat si nominaci na Mistrovství Evropy ve vzduchových zbraní ve Francii. Bylo to docela obtížné. Z každé země je možno nominovat tři střelce v každé kategorii. ME se střílí ve dvou věkových kategoriích a to v juniorské do 20 let a potom v dospělé. Já jsem byla nejmladší z ČR, která do této nominace zasáhla. Proto bylo těžké, abych přesvědčila státního trenéra pana Kůrku, že tento závod zvládnu, prostě abych dostala důvěru. Nakonec se mi to podařilo a závod jsem zvládla vcelku slušně. Pak přišel ještě takový malý nadplán, se kterým jsem moc nepočítala, i když moje příprava po ukončení vzduchovkové sezony k tomuto cíli směřovala, a proto to bylo pro mě překvapení. Opět se to týkalo Mistrovství Evropy, ale tentokrát z kulových zbraní. To znamená z malorážné pušky. Byla jsem jediná juniorka v ČR, která byla nominována na obě ME, čehož si velice považuji. Tudíž bylo vše podle mých představ.
P. P.: Loňská sezona vyšla nad mé očekávání. Na českém poháru talentované mládeže jsem ve střelbě ze vzduchové pušky obsadil 1. místo. Na Mistrovství ČR ve střelbě ze sportovní malorážky jsem skončil na 2. místě a na mezinárodní soutěži olympijských nadějí v Nitře jsem se umístil na 3. místě.
Co bude pro vás v letošním roce největším cílem?
A. B.: Na letošní sezonu mám cíle dva. První je nominovat se na evropský šampionát ze vzduchových zbraní. Tento cíl mám na dosah ruky, tudíž mám napůl splněno. A druhým je další evropský šampionát kulových zbraní, ke kterému se moje příprava začne schylovat už zanedlouho. Tento se koná na „domácí půdě“ v Plzni, o to je to ještě lákavější. V osobním životě mám před sebou taky dosti zlomový rok. Letos končím na základní škole a musím zvládnout přechod na školu střední.
P. P.: Na základě dosažených výsledků v loňském roce jsem byl zařazen do střediska vrcholového sportu, kde bych chtěl dosáhnout co nejlepších výsledků a dobře reprezentovat SSK Manušice a Českou republiku.
Co byste chtěli ve svém sportu jednou dosáhnout?
A. B.: Jednou bych chtěla dosáhnout účasti na olympijských hrách, asi jako každý sportovec, ale ještě mě čekají stovky hodin tréninků a tisíce vystřílených ran.
P. P.: Zúčastnit se ME a možná někdy olympiády.
Jak vnímáte závody. Je mezi soupeři velká řevnivost, nebo je tento sport hodně o kamarádství a dobrých vztazích?
A. B.: Z mého pohledu je to hodně o kamarádství. Když přijedu na střelnici všude kolem zdravím své známé, kteří mě podporují stejně tak jako já je. Určitě pak ty závody prožíváte radostněji a bez stresu. I když takové ty „potvůrky“ se taky najdou. A zde je ta přednost sportovní střelby. I když jsme kamarádi, potom se každý z nás postaví na palebnou čáru a tam odvede to, co umí. Nikdo jiný toto nemůže nijak ovlivnit, zde bojujeme každý sám za sebe.
P. P.: V našem klubu i mimo něj jsem si našel mnoho kamarádů, avšak při závodech jsou z nás samozřejmě soupeři. Přátelství nevzniká jen mezi jednotlivci, ale i mezi kluby.
Máte nějaký vzor?
A. B.: Žádný konkrétní vzor nemám. Je pravdou, že se učím z kladů i z chyb ostatních, mnohem zkušenějších střelců než jsem já, ale styl si musí zvolit každý svůj vlastní.
P. P.: Ano, mám. Mým vzorem je odchovanec SSK Manušice Luboš Opelka.